Vznik a historie do roku 1965

Vznik letiště : 15.prosince 1937 rozhodla po několika jednáních městská rada o umístění perutě letectva v Chrudimí. 23.prosince 1937 potom po rozsáhlých přípravných pracích uzavřela obec se stavebním ředitelstvím v Hradci Králové smlouvu o stavbě kasáren pro peruť letectva. Text smlouvy byl okresním zastupitelstvem schválen 30.prosince 1937. Dle dohody se chrudimská obec zavazuje, že postaví kasárna, opatří všechny pozemky potřebné pro jejich stavbu a že zaplatí třetinu částky na koupi staveniště. Dále se mimo jiné obec zavázala, že upraví silnice ke kasárenskému komplexu a k objektům na letišti podle potřeby vojenské správy. Dále také došlo k závazku, že obec zavede elektrickou, kanalizační a vodovodní sít a že ihned po skončení stavebních prací budovy pojistí proti živelným pohromám a bude toto pojištěné udržovat, dokud nebude letiště používat vojenská ‚správa. Stavební náklady byly tehdy vyčísleny na 11 100 000 Kčs. Tuto částku si měla obec půjčit od Ústřední sociální pojišťovny, Všeobecného pensijního ústavu, Pensijního ústavu zaměstnanců sociálně pojišťovacích ústavů.

     Letecký provoz v Letech 1938 až 1945 Roku 1938 byly v Chrudimi dislokovány lehké bombardovací letky číslo 73 a 74 vyzbrojené jednomotorovými dvouplošníky Aero Ab-101 a moderními dvoumotorovými Aviemi B-71, což byly vlastně v licenci vyráběné sovětské Tupolevy SB-2. Patřily k šestému leteckému pluku s velitelstvím v Praze a tvořily perutě II/6, které velel pplk.Jaroslav Neubauer. V době zářijové mobilizace byly letouny z Chrudimi přesunuty. Německá armáda zabrala chrudimské letiště l5.března 1939. Letiště bylo v ranních hodinách odříznuto od města obrněnými vozy a v jeho okolí Němci rozestavěli protiletadlové baterie. K obsazení pozemními sledy Luftwaffe došlo až v poledne. Po-převzetí nacisty byl charakter letiště čistě výcvikový. Prvním velitelem byl zde Oberleutnant von Liebke, který byl později sestřelen na východní frontě.

       Na letišti se v té době nacházely letouny Bucker Bu-131 Jungmann a pravděpodobně i Bucker Bu-181 Bestmann.Během let 1940 až 1941 v okrese se staly nejméně dvě letecké havárie, při nichž zahynuli tři lidé. 22. dubna 1940 se během cvičného letu zřítil vojenský dvouplošník a pilot uhořel. 1. listopadu 1941 spadl další dvouplošník do nádrže údolní přehrady Seč. Dvoučlenná posádka utonula. V druhé polovině roku 1944 se charakter letiště změnil v bojovou základnu. Počátkem srpna 1944 přistálo na letišti v Chrudimi několik obřích šestimotorových letadel typu Messerschmitt Me-323 , Gigant s rozpětím křídel 55 metrů, které byly rozmístěny na letištní ploše a na kopci nad Sobětuchy. Dne 28. prosince 1944 bylo při náletu na Pardubice protileteckou obranou letiště na letící spojenecké svazy vystřeleno. Od svazu se oddělily dva stíhací letouny P-51 Mustang, které letiště napadly palubními zbraněmi, přičemž tři Giganty zapálily. K 24.dubnu 1945 zde byla dislokováná spojovací jednotka 7.leteckého sboru. S pohybem fronty se na chrudimské letiště začal.y přesouvat bojové letouny.Na počátku května 1945 přelétly z Moravy do Chrudimi útvary bitevního letectva vybavené stroji Focke – Wulf Fw-190.

       Chrudim byla také posledním letištěm 77.bitevní eskadry 8. leteckého sboru. Její výzbroj tvořily Focke – Wulfy Fw-190 F a také Focke – Wul.fy Fw-19 A-8. Na konci války chránila letiště jednotka letištního praporu posílená parašutistických oddílem SS. Asi 40 až 60 letadel bylo maskováno zčásti v boxech vykopaných ve stráni u silnice při bývalém pivovaru nebo byly rozestavěny při okrajích letiště.Kromě již zmíněných Fw-190 různých verzí se zde nacházely i dvoumotorové stroje Siebel Si-204,kurýrní Fieseler Fi-156 Storch a zbytky Gigantů. Také zde bylo množství cvičných letounů. Když se přiblížil definitivní konec války, byla podniknuta poslední zoufalá opatření německých vojsk. 7.května 1945 nacisté opevnili letiště, připraveni se bránit. 8. května se potom z letiště ozývaly silné výbuchy a k nebi stoupal černý dým. Němci začali ničit zásoby střeliva z bomb i samotná letadla. Několik malých leteckých bomb zalétlo až do Chrudimi, kde vybuchly a způsobily několik požárů. Následujícího dne se Němci vzdali a zanechávají po sobě dohořívající trosky rozbitých letadel, nábojové pásy, pušky a bedny s municí.

Sovětská letadla PO-2 Kukuruznik v Chrudimi po osvobození města

Sovětská letadla PO-2 Kukuruznik v Chrudimi po osvobození města

Chrudimský Aeroklub v letech 1945- 1965 U zrodu chrudimského Aeroklubu stálo množství lidí. K nim patřili například dr. Zeman – předseda Aeroklubu, L. Zita – plachtařský vedoucí, škpt. Koutný, kpt. Tesař, pan Hebký a další. Již 23. 7. 1945 byla po předběžných’organizačních pracích ustanovena odbočka Českého národního aeroklubu v Chrudimi s obory plachtění, motorové létání, modelářství a padákový sport. Výcvik bez motorového létání však započal až po roce, dne 28. 7. 1946, potom, co chrudimský Aeroklub získal dva kluzáky – ŠK-38 (kořistní německé SG-38). 27. 4. 1946 byl uspořádán první letecký ples ve všech prostorách chrudimského muzea, na kterém hrál tehdy nejlepší. taneční orchestr Karla Vlacha. Získané taneční prostředky umožnily v září roku 1947 zakoupení výkonnějšího dvousedadlového větroně Z-52 Jeřáb.

        Mnoho amatérských členů Aeroklubu se staralo o zlepšení technického vybavení letiště. Tým vedený panem Fidlerem vyrobil na jaře roku 1947 motorový naviják. Pánové Pudil, Ceral a Šotola se starali 0 opravy poškozených letadel. V dubnu 1947 přichází z Prahy F.Fairaisl a stává se náčelníkem plachtařského odboru a instruktorem pro plachtařský výcvik. 24. 7. 1947 se uskutečnil první navijákový start. 21. 9. 1947 se v Chrudimi konal první letecký den, o který jevila veřejnost velký zájem. Vyhlídkové lety zajišťovaly Junkers Ju-52 a místní K-65 Čáp a také Siebl C-3.Asi 4 000 diváků zhlédlo letové ukázky kluzáků, větroňů i motorových letadel československé výroby. Na letiště přilétli vojenští piloti na strojích B-36 a S-89 (britské slavné letouny Mosquito a Spitfire). Vrcholnou akrobacii na ni.ch předváděli škpt. Peřina a kpt. Mansfeld, oba účastníci na západní frontě. Letecký den ukončil seskok osmi francouzských parašutistů. 13. 10. 1946 Aeroklub pořádal první ročník závodu modelů letadel s výbušným motorem a bezmotorových modelů nazvaný po chrudimském rodáku a průkopníku letectví. Memoriál Jaroslava Wiesnera. y .Listopadu získalo letiště nové stroje – Z-23 Honza, Z-24 Krajánek, dva kořistní Grunau Baby II pro plachtaře. a Z-38l.Dále pak C-8 Piper Cup a Praga E-114 „Bejbina“ pro motorové létání. V lednu 1948 se v hotelu Centrál konala valná hromada Aeroklubu, na níž byl hodnocen úspěšný rok 1947. Během tohoto roku bylo vycvičeno deset motorových pilotů a padesát plachtařů.

         Novým předsedou se stal F. Wiesner. Politické změny roku 1948 se dotkly i Aeroklubu. Ustavil se akční výbor a bylo vyměněno jeho vedení. I ti nejlepší a nejobětavější letci jako pánové Janků a Palla měli zastavenou leteckou činnost. V Československu se začaly množit úlety civilních a vojenských letadel, přicházely další a další prověrky a od létání musela odejít spousta lidí. V létě došlo také v Chrudimi k úletu Siebelu C-3, což se odrazilo i v činnosti Aeroklubu. Všechny lety se prováděly pod dohledem příslušníka SNB a na noc se demontovaly z letadel vrtule. Po skončení prověrek se situace uklidnila, ale i nadále zůstal Aeroklub pod dozorem. Roku 1948 získal Aeroklub další Grunau Baby II a v roce 1950 moderní Z-125 Šohaj. Až do této doby civilní letci neměli padáky a Aeroklub nedisponoval žádným vlečným letounem, proto se praktikovalo pouze navijákové létání. Dopravu navijákových lan zpět na start zajišťovaly kořistní obojživelné vozy KDF, které obstaral pan Janků a také vozy Praga Alfa. Od STS Slatiňany získal Aeroklub traktor Lanz Buldog 20. Později na letišti sloužily traktory Zetor 25, Zetor 50, Praga RN, Praga V-35, Aero A 150, Tatra 111, sanitní Škoda 1202 a motocykly Jawa 250 a ČZ 150. V této době Aeroklub Chrudim úzce spolupracoval s Aeroklubem Skuteč, na jehož letišti. trávili. chrudimští piloti mnoho času.Také se rozvíjela spolupráce Aeroklubu s vlastní vojenskou posádkou v Chrudimi. Velitelství někdy zapůjčilo vojenský K-65 Čáp k vlekání bezmotorových letadel. V roce 1951 zaznamenává letecký park velké oživení. Na chrudimské letiště se dostaly dva Z-125 Šohaj, Z-130 Kmotr, C-104 na vlekání, Sokol M-1C. Roku 1953 se konaly ve Skutči první krajské závody v bezmotorovém létání Doslet.

       Účastnilo se jich asi patnáct větroňů z Východočeského kraje, včetně tří chrudimských. Ačkoliv piloti reprezentující Chrudim neměli s dálkovými přelety žádné zkušenosti,Jiří Matějka skončil druhý, R. Červenka sedmý a L. Pudil dvanáctý. Následující rok se Doslet konal v Chrudimi. Zde již domácí tolik štěstí neměli a skončili na čtrnácté a patnáctém místě. V dalších letech získal Aeroklub Z-26 Trener, Antonov A-2 i nejmodernější L-13 Blaník. V roce 1960 bylo v Chrudimi na soustředění družstvo parašutistů z NDR, Dynama Berlín. Ve stejném roce probíhal ve spolupráci s vojenským útvarem výcvik ghanských letců a parašutistů. V době činnosti Ústřední letecké školy působící v Chrudimi v letech 1957 až 1960 nastal útlum bezmotorového létání. Po ukončení činnosti ÚLŠ získává chrudimský Aeroklub tři LF-109 Pionýr, Z-125 Šohaj a L-13 Blaník. Navíc byla nabídnuta Aeroklubu k dispozici polovina hangárů. V letech 1963 a 1964 zde probíhal předvojenský paravýcvik branců. Prvními instruktory bylí tehdejší mistři světa parašutismu Koubek, Jehlička a Kaplan.Součástí tehdejšího letového parku zřejmě byly letouny L-60 Brigadýr. Od roku 1968 se také začínala formovat spolupráce mezi chrudimským Aeroklubem a mezi aeroklubem z Novoměsta v tehdejší Jugoslávii. I když se spolupráce vyvíjela úspěšně, z politických důvodů musela být za několik málo let přerušena.

        Aeroklub podnikl do bývalé Jugoslávie dvě cesty a prodal zde několik strojů naší výroby. Tehdejší členové Aeroklubu tam strávili několik týdnů a i dnes na to rádi vzpomínají. První výpravy se účastnili pánové Lupínek, Tománek, Pavlík a Matějka. Druhé cesty se účastnili opět pan Lupínek a Tománek a dále pak pánové Doubrava, Janča, Svoboda, Bartůněk, Šlechta a Poledňák.

Opuštěná německá letedla na chrudimském letišti v květnu 1945

Opuštěná německá letedla na chrudimském letišti v květnu 1945

Vývoj vojenské části letiště v Chrudimi Na konci druhé světové války se Němci snažili zničit, co mohli. Po ústupu Němců dochází k obnově letiště i celého města Chrudim. Krátce nato vzniká v Chrudimi Šturmanské a spojovací učiliště – – ŠSU. Zde bylo vždy cvičeno asi 60 navigátorů a radiotelegrafistů. Nejprve procházeli základním výcvikem, kde lítali na strojích K-65 Čáp. Potom následoval výcvik pokračovací, kde se už používaly letouny Siebel C-3. Škola byla na tři roky, tedy šest semestrů. Absolventi mohli dosáhnout hodnosti podporučík a rotmistr. Výcvik obsahoval úkoly jako orientace podle mapy, vzdušné zákresy, kopírování trati, apod. V této době sídlilo v Chrudimi velitelství celé divize. To bylo umístěno v budově dnešního GJR. Dále armádě patřila budova dnešní ZUŠ, Sokolovny a Wiesnerova vila. Samozřejmě pak také vlastní letiště a kasárna. Během působení ŠSU v Chrudimi se událo i několik zajímavých věcí. Např. v červenci 1948, kdy došlo k úletu Siebelu C-3. Stalo se tak při nočním létání. Posádka Siebelu, kterou tvořili kpt. Zábrž s manželkou, kpt. Janáček s manželkou a mjr. Muroň, se rozhodla emigrovat.Všichni. tito piloti byli bývalými letci. ze západní fronty. Po této události se značně zvýšila ostraha letiště.

        Další zajímavostí je , že v Chrudimi působili nějaký čas i Izraelci. Ti se sem dostali z Olomouce, kde.byl prováděn pilotní výcvik izraelských vojáků. Ti, kteří neuspěli, nastoupili do Chrudimi do ŠSU. Vždy v letních měsících b 1 výcvik ŠSU přesouván na vojenskou střelnici Malacky. Tam se žáci učili bombardovat a střílet z palubních zbraní, k čemuž byly využívány stroje Siebel C-3 B, které mohly nést až padesátikilogramové bomby. Siebely, řízené piloty chrudimské letky, také vlekaly na 650 metrovém laně rukávové terče pro nácvik střelby stíhacích pilotů na S-199 (v Československu vyráběných Messerschmittů Bf-109 s motory Jumo 211 F). Piloti ŠSU pravděpodobně operovali i nad Baltským mořem, kde vlekali terče pro polské námořnictvo.

        Další z pozoruhodných příhod chrudimského letiště se udála v létě 1953. Tenkrát se posádce Siebelu vymkla z rukou kontrola nad strojem, když nad Skutčí ve výšce 800 metrů spadla náhle pilotovi řídící páka volně na prsa. Tříčlenné osádce letounu se, i když s potížemi, podařilo z letadla vyskočit v domnění, že to se co nevidět zřítí. To se ovšem nestalo. Stroj se sám srovnal a pokračoval směrem na severovýchod až do Polska. Potom ale udělal otáčku o 180 stupňů a vrátil se zpět do Čech. Teprve na konci města Šumperk havaroval. Celkem letěl stroj bez osádky hodinu a dvacet minut a dokázal vystoupat do výše 4500 metrů. Roku 1955 bylo pak ale Šturmanské a spojovací učiliště zrušeno, protože se československá armáda začala přezbrojovat na moderní stroje Mikojan-Gurjevič MIG-15. Chrudimští piloti odcházeli létat na tryskáčích do Košic nebo se mohli stát členy Svazarmu. V letech 1956 a 1957 pak v Chrudimi vzniká Ústřední letecká škola (ÚLŠ). Velitelem se stává mjr. Kohoutek. Na letounech C-11 (sovětské Jakovlev Jak-11) zde probíhal pokračovací výcvik pro armádu. C-11 byl cvičný přechodný typ mezi Z-26 Trener a proudovým MIG-15. V roce 1960 jsou na chrudimském letišti ve spolupráci s Aeroklubem školeni ghanští parašutisté. Výcviku se účastnil i syn nějakého vysokého státního činitele, který měl podle vzpomínek pamětníků mnohá privilegia. ÚLŠ trvá až do .roku 1962. Někteří bývalí piloti na toto období relativně rádi vzpomínají, protože armáda, tehdy pod vedením ministra Čepičky, byla bohatá a měla na většinu věcí dostatek prostředků. Plnila se tzv. L-norma. Po uzavření ÚLŠ se letadla C-11 z chrudimského letiště rozprodávají na Kypr. S prodanými letouny se má na Kypr uskutečnit skupinový přelet. Ten ale končí velkým fiaskem, protože dolétne pouze polovina strojů. Druhá polovina musí nouzově přistát na kyperských plážích nebo dokonce do vln Středozemního moře . V letech 1963 a 1964 přechází vlastnictví letiště a poloviny hangárů pod správu Aeroklubu, který je součástí Svazarmu. Zbývající hangáry jsou využívány jako skladiště a garáže pro CO. V této době tu také působí jako instruktoři paravýcviku mistři světa v seskocích Koubek, Jehlička, Kaplan.

        V roce 1965 přechází chrudimské letiště opět pod správu Československé lidové armády. Jsou zde cvičeni vojenští výsadkáři. Z technického vybavení tu jsou převážně vrtulníky, protože na letišti není dráha pro letadla. Letový park tvoří stroje sovětské výroby Mil Mi-1, Mil Mi-2 a Mil Mi-4. Používá se také vysazovací balon, který je schopen vystoupat na navijákovém lanu až do výše 600 metrů. Baloon byl schopen pojmout 5-6 výsadkářů. Mimo jiné v tomto období. působil v Chrudimi stejně jako i u jiných vojenských posádek sovětský poradce, který dohlížel na celkový provoz letiště. Někdy v šedesátých letech byl na část letiště údajně umístěn stavební útvar vojenských staveb. Jinak zde působil Aeroklub. Po listopadu 1989 byla na chrudimské letiště umístěna parasložka Útvaru rychlého nasazeni., která tam působí i v dnešních dnech.

Letecká kasárna v Chrudimi zapálená ustupující německou armádou

Letecká kasárna v Chrudimi zapálená ustupující německou armádou